Piloti 212. taktické letky se již čtvrtým rokem podílejí na výcviku předsunutých leteckých návodčích ve výcvikovém středisku AGOS.

Pilot a předsunutý letecký návodčí. Jejich souhra ovlivňuje výsledek bojové operace. Konflikt v Afghánistánu je toho důkazem. Stalo se totiž nemyslitelným, aby na přímé letecké podpoře CAS (Close Air Support) spojeneckých jednotek v prostoru nasazení nespolupracoval FAC (Forward Air Controller).

Povstalecké jednotky nečekaně napadají konvoj vozidel, který přepravuje materiál na základnu NATO. Jejich prudká palba způsobuje koaličním silám značné ztráty a dostává je do složité situace. Litevský FAC žádá o vzdušnou podporu. O pár minut později přilétá na místo incidentu český podzvukový bitevník L-159 ALCA a zaútočí na nepřátelské pozice. Příslušníci britsko-polského seskupení zvládají krizovou situaci a pokračují v přesunu. Tím vrcholí jeden z mnoha scénářů simulovaných situací v bavorském výcvikovém prostoru Hohenfels. Zanedlouho to však může být na afghánském teritoriu a naostro. Proto je třeba zvyšovat profesní způsobilost. Čáslavští piloti 212. taktické letky se na tomto důležitém úkolu podílejí významnou měrou. Jedním z výsledků jejich práce jsou vycvičení kvalifikovaní alianční letečtí návodčí, kteří mohou být v nejbližších měsících nasazeni do Afghánistánu.

Ostrý CAS kanony, raketami a pumami
Pomyslná „dvířka“ k součinnosti na výcviku předsunutých leteckých návodčích před třemi roky otevřel major Jakub Štefánek. Tehdy sloužil na aliančním leteckém velitelství v Ramsteinu (SRN) a nabídku amerických kolegů vyhodnotil jako velmi zajímavou. Dokonce dvojnásobně. Nejenže bude „dvěstědvanáctka“ plnit úkoly ve prospěch Aliance, ale navíc si její letecký personál v rámci letů přímé letecké podpory CAS bude zvyšovat úroveň připravenosti.

 
První mise do Německa pro tamní výcvikovou instituci JMRC (Joint Multinational Readiness Center), a to konkrétně na HTA (Hohenfels Training Area), se začaly létat v roce 2008. „Zhruba jednou za dva měsíce tam letěla dvojice letounů L-159 ALCA na takzvaný DRY CAS,“ říká kapitán Denis Dúbravčík, střelecký důstojník 21. křídla taktického letectva, a vysvětluje, že jde o cvičný „kes“ neboli přímou leteckou podporu bez použití zbraní.

1/2 

   

O oboustranném progresu nebylo nejmenších pochyb, a tak se o rok později pokročilo ještě dál. K JMRC se přidala USAFE AGOS – U. S. Air Forces in Europe Air-Ground Operational School (škola amerického letectva pro vzdušné a pozemní operace), dislokovana v německém Einsiedlerhofu poblíž Ramsteinu. V reálu to představovalo, že piloti 212. taktické letky rozšířili prostor nasazení o nedalekou GTA (Grafenwőhr Training Area) a úkol na takzvaný HOT CAS, což reprezentuje přímou leteckou podporu již s použitím cvičných zbraní. „Na GTA se létá pouze s kanonem PL-20 Plamen, a to z důvodu zabezpečení dostatečně dlouhého času nasazení, kdy k jednomu kanonu na podtrupovém závěsníku lze podvěsit čtyři palivové nádrže,“ dodává kapitán Dúbravčík.

Nasazením „alky“ se efektivita výcviku „faků“ zvýšila. Byť mají obě vzpomínané výcvikové složky uzavřen kontrakt s dalšími vojenskými letectvy, lehký podzvukový bojový letoun L-159 se vedle strojů, jako je například F-16, A-10, Tornado nebo Mirage 2000, jeví pro daný účel velice vhodný. Pomineme-li skutečnost, že bitevní letouny jsou více žádoucí v rizikových oblastech než na leteckých střelnicích, klíčovou indicií je zejména finanční úspora. Příklad? Pro americkou „efšestnáctku“ z italského Aviana je třeba zabezpečit tanker s palivem, kdežto na „stopadesátdevítku“ stačí podvěsit čtyři přídavné nádrže.

Loňský rok byl v tomto ohledu přelomový. Obě zainteresované strany podepsaly smlouvu na tři sta letových hodin, přičemž 60 je ve prospěch JMRC a 240 pro AGOS. Navíc se podařilo zefektivnit spolupráci s AGOS tím, že se jistá část výcviku jejich „faků“ převedla na české letecké střelnice v Jincích a Boleticích, kde mimo jiné probíhá standardní výcvik letky ve střelbě a bombardování. To umožňuje úsporu paliva, neboť se zkrátí čas tranzitu na střelnici, a navíc se výrazně rozšiřuje spektrum použitelné výzbroje. L-159 ALCA zde může působit se cvičným kontejnerem SUU-5003, do kterého se pro mise CAS nabíjí čtyři cvičné pumy (balistické ekvivalenty pum rodiny Mk-82, a to dvě bržděné a dvě nebržděné verze) a dvě neřízené rakety CRV-7. Každá odhozená puma nebo vystřelená raketa je tak efektivně „použita“ s navedením a taktickým scénářem, čímž je výcvik „faků“ rozšířen o významný a v Evropě málo dostupný LIVE/HOT CAS.

Není tajemstvím, že i pro letošní rok je s JMRC, respektive AGOS, opětovně uzavřen třistahodinový kontrakt. Nedávno jej svým podpisem stvrdil zástupce velitele společných sil-velitel vzdušných sil AČR brigádní generál Jiří Verner. Velitel 21. základny taktického letectva Čáslav plukovník Petr Lanči k tomu dodává: „Výcvik pilotů 212. taktické letky na mise přímé letecké podpory na území Německa a Česka považuji společně se zabezpečením pohotovostního systému NATO NATINADS a národního systému protivzdušné obrany ČR za hlavní úkoly čáslavské letecké základny. Osobně usiluji o to, abychom neparticipovali jenom na výcvikových kurzech, které AGOS pořádá, ale nabídli i trvalejší metodu. Můžeme poskytnout třeba na celý rok čtyři L-159, které by do HTA a GTA, nebo na jinou alianční leteckou střelnici létaly z nedalekých základen a naši piloti by tam takzvaně rotovali.“ Současně objasňuje jeden z přínosů: „Nepochybně by to přispělo ke zvýšení atraktivity létání na ‚stopadesátdevítkách‘. Vidina gripena je pro každého pilota velká, avšak ne každý může nebo touží do jeho kokpitu usednout. Potřebujeme stabilní a početnou skupinu zkušených pilotů L-159, kteří budou s tímto strojem zvládat úkoly bojového použití a cvičit se pro případné nasazení do afghánské mise. Kdybychom dnes dostali takové zadání, nebudeme zaskočeni. A právě CAS je pro nás tou maximálně efektivní přípravou.“

Jistota na stejném cíli

Ze vzletové a přistávací dráhy čáslavského letiště startuje alka s trupovým číslem 6057. Po odpoutání se od země nasazuje kurz směrem na Prahu, následně Cheb a Grafenwőhr. Za necelých čtyřicet minut již pilot navazuje spojení s řídícím střelnice, který mu oznámí radiovou frekvenci „jeho“ návodčího. „Na začátku provedeme autentifikaci, abychom se navzájem přesvědčili, že spolu komunikují správný pilot a správný letecký návodčí,“ vysvětluje jeden z letců 212. taktické letky a dodává, že poté mu FAC určí výškový blok, ve kterém se bude zatím pohybovat.

V následném rozhovoru zaznívá infor­mace, že ne všechna navedení na cíl bývají stoprocentně úspěšná. „Těch faktorů, které mohou ovlivnit celkový výsledek, je celá řada. Přestože disponujeme špičkovými technologiemi, jsme jenom lidé, kteří mohou čas od času udělat chybu. Návodčí jsou ve fázi výcviku a stačí drobná odchylka k tomu, že navedení není úspěšné. Proto pro ně létáme základní procedury bez použití nejmodernějších elektronických prostředků. K chybě samozřejmě může dojít i na naší straně. Pro potřeby výcviku FAC dokonce občas některé uměle vytváříme. Tak, jak je pro předsunutého leteckého návodčího každé navedení originál, je pro pilota ‚stopadesátdevítky‘ ostrý ‚kes‘ jedním z vrcholů výcviku,“ shodně říkají piloti 212. taktické letky.

autor: Pavel Lang

foto: Jan Kouba