Dalším neméně důležitým úkolem je zajištění pokročilého bojového výcviku pro piloty přicházející z cvičných proudových strojů L-39 Albatros.

Struktura 212. tl vychází z poslední velké reorganizace AČR, při níž došlo ke sloučení „létající" části s inženýrsko-leteckou skupinou ILS. Piloti a technici jsou tak nyní součástí jedné letky. Ta má v současnosti zhruba 130 lidí, z čehož asi stovku tvoří pozemní technický personál a zbytek pak připadá na piloty a několik příslušníků štábu. Létající personál je rozdělen do čtyř pilotních rojů. V závislosti na aktuálních potřebách doplňování pilotů pro Gripeny 211. tl se některé roje více věnují výcviku nových letců a některé pak hlavním úkolům podpory pozemního vojska. Technický personál je také členěn do pěti technických rojů a dalších rojů podle konkrétních odborností.

Pokud jde o nejviditelnější část letky, tedy její piloty, patří 212. tl k poměrně mladým jednotkám. Mezi nejzkušenější patří několik pilotů a instruktorů, jejichž nálet překračuje i 1000 letových hodin a z toho u některých 500-700 hodin na strojích L-159. Vedle nich je ale na letce také početná skupina pilotů, kteří k ní přešli ze základny v Náměšti nad Oslavou, kde sice nalétali na proudových L-39 až 600 hodin, ovšem vzhledem k možnostem Albatrosu, například absenci radaru a dalších systémů, mají jen omezené zkušenosti s bojovým výcvikem. Od letky pravidelně odcházejí během dvou let zhruba čtyři piloti, někdy i více. Nejvíce zkušených letců „spolkne" 211. taktická letka pro své Gripeny, nicméně někteří příslušníci 212. tl odcházejí také na vyšší velitelská místa, a to jak v rámci samotné čáslavské základny, tak i ostatních struktur AČR. Jejich místa pak nahrazují piloti L-39 z Náměště nad Oslavou. Minimálním požadavkem na nového pilota 212. tl je nálet 350 hodin na proudovém typu, tedy na Albatrosu. Osnova výcviku je pro všechny piloty stejná jejich malý počet už nedovoluje další specializaci, například jen na vzdušný boj Air-to-Air nebo na boj proti pozemním cílům Air-to-Ground. Pokud nový pilot přijde do Čáslavi, začíná přeškolením na letouny L-159 ALCA, a to jak za využití simulátoru, tak zejména dvoumístné verze L-159T1. Po zvládnutí stroje, včetně vyšší techniky pilotáže či létání podle přístrojů, přicházejí na řadu první úkoly bojového použití, jako třeba využití palubního radiolokátoru nebo údery na pozemní cíle. K těmto úkolům se pilot dostává relativně rychle, většinou již během prvního roku. Pokračovací bojový výcvik trvá o něco déle, neboť zahrnuje podstatně složitější mise, jako například manévrový vzdušný boj či souboje až do úrovně 2 versus 2. I tento výcvik se ale daří urychlovat, především díky většímu počtu letových hodin.

Při takovýchto náletech je pilot vycvičen do základní úrovně připravenosti (Limited Combat Ready) během 2 až 3 let. Určitým problémem však je již zmiňované doplňování stavů 211. tl.. Pro 212. letku je tak velice náročné udržet zkušené letce i ve svých řadách. Znamená to v podstatě nikdy nekončící proces intenzivního výcviku. O něco stabilnější situace panuje v řadách pozemního technického personálu. Vzhledem k devítiletému provozování letounů L-159 patří pozemní personál 212. tl mezi velice zkušený.

Výzbroj 212. taktické letky dnes tvoří výhradně české podzvukové lehké bojové letouny Aero L-159 ALCA. Většina letounů L-159 má v současnosti nalétáno kolem 500 hodin, s tím že u dvoumístných verzí nálet činí zhruba 300 hodin (i při započtení náletu před přestavbou). Na prvních strojích se již začínají provádět předepsané práce PP 2000, tedy jakési malé generálky, stanovené po nalétání 2000 hodin nebo 8 létech provozu.