Mimo plnění úkolů NATO- NATINADS na území ČR chránila čáslavská základna po dobu čtyř měsíců vzdušný prostor pobaltských států. Celkem sto čtyřicet čtyři příslušníků 1. kontingentu AČR mise Air Policing v Pobaltí se čtyřmi letouny JAS-39C Gripen strážilo vzdušný prostor Estonska, Lotyšska a Litvy. Vojáci převážně vyčlenění z příslušníků 21. základny taktického letectva Čáslav se ve dvou rotacích po sedmdesáti pěti lidech vystřídali na litevském letišti Šiauliai. Operační úkol byl převzat 1. května 2009 od dánské jednotky, která jej plnila s letouny F-16AM a 31. srpna 2009 byl předán Německu s letouny Eurofighter.

V Litvě spadala hotovost pod stejné středisko vzdušných operací jako v ČR, tedy CAOC 2 (Combined Air  Operations Center) v německém Kalkaru. Odlišností od domácího nasazení tak byla zejména velikost vzdušného prostoru Pobaltí, který je včetně moře zhruba čtyřikrát větší, než nad ČR. Vzhledem k blízkosti nealiančních zemí, tedy Ruské federace a Běloruska, bylo nutné striktně dodržovat bezletové pásmo u státních hranic široké 8 námořních mil. 

Vzhledem k tomu, že velká část letů mířila i nad vody Baltského moře, létali piloti  standardně se speciální vý strojí, umožňující přežití v případě nouzového opuštění letounu nad vodní hladinou. K dispozici byla  pochopitelně i zálo žní letiště, a to zejména mezinárodní letiště v hlavních městech pobaltských zemí, tedy Vilnius, Riga a Tallin a dále pak litevská letiště Kaunas a Palanga. Celkový nálet se včetně přeletů z a do vlasti dostal až na hodnotu 404 hodin při 336 letech. O úspěšnosti první zahraniční mise našeho taktického letectva ze všeho nejvíc vypovídá osm ostrých hotovostních vzletů, takzvaných „Alpha Scramble“. Přitom předchozí jednotky běžně absolvovaly třeba jen dva takovéto vzlety a některé nemají na svém kontě ani jednu „alfu“. 

První ostrý vzlet absolvovala dvojice Gripenů už 21. května 2009, kdy do litevského vzdušného prostoru vstoupil neznámý nízko letící pomalý cíl (ultralehký letoun Zenair CH-602 XL Zodiac s německou imatrikulací), který směřoval z Polska na sever podél hranice s ruskou Kaliningradskou oblastí. Pilot si nesprávně podal letový plán, který následně nebyl akceptován.

Sedm dalších cílů představovaly ruské vojenské letouny. Ty se sice pohybovaly v mezinárodním vzdušném prostoru, nicméně zároveň také v prostoru odpovědnosti QRA (Quick Reaction Alert). Vzdušný prostor NATO však nikdy nenarušili, a tak piloti pouze identifikovali typ a poté monitorovali činnost ruských letounů - bez jakékoliv vzájemné komunikace.

Historicky první nasazení českého taktického letectva v zahraničí potvrdilo, že české letectvo je na vysoké úrovni a Česká republika je plnohodnotným členem Severoatlantické aliance.