Patron 211. taktické letky
úterý říjen 17, 2017
Register
Submit to FacebookSubmit to Google PlusSubmit to Twitter

Chábera FrantišekCHÁBERA, František, Flying Officer, kapitán letectva (generálmajor v.v.), letec-stíhací pilot, příslušník GC II/5, 312., 96. a 68. peruti, velitel 2., pozdě ji 1. letky 1. čs.stíhacího leteckého pluku v SSSR. (* 5. 1. 1912, Lansberg, Německo /dnes Gorzow, Polsko/, † 21. 10. 1999, Litoměřice)

Syn průvodčího vlaku se po vychození měšťanské školy vyučil strojním zámečníkem a poté byl na základě přihlášky přijat do  oddělení pilotů Školy pro odborný dorost  letectva při VLU v Prostějově. Poté nastoupil vojenskou prezenční službu, absolvoval výcvik  pilota dvoumístných letounů, stíhací kurs a noční stíhací  kurs. Působil pak jako stíhač u Leteckého pluku 2 v Olomouci a u Leteckého pluku 4 v Hradci Králové. Pro své  vynikající pilotní schopnosti a technické nadání pak od roku  1935 až do okupace - již jako délesloužící poddůstojník - vykonával funkci zalétávacího pilota  u VTLÚ v Letňanech, kde jeho rukama prošla celá řada typů letounů.

Vlast opustil v červnu 1939 a z Polska se dostal lodí do  Francie. Přeškolení prodělával v Chartres a na frontu byl  odeslán již 2. 12.  1939 jako jeden z prvních čs. stíhačů.  Přidělili jej ke GC II/5. Na francouzské frontě se vyznamenal jako mimořádně statečný a bojovný stíhací pilot, až do zhroucení fronty mu bylo přiznáno 5 sestřelů  jistých a 2 pravděpodobné. Po francouzském debaklu přeletěl 20. 6. 1940 se  zbytky své jednotky do severoafrického Alžíru. Po následném přesunu jednotky do St. Denis du Sig u Oranu byl spolu s dalšími čs. příslušníky jedn otky od GC II/5 uvolněn, odjel do marocké  Casablanky a odtud nejprve lodí Royal Scotsman do  Gibraltaru, odkud jej loď David Livingstone dopravila 4.  8. 1940 do Cardiffu. Do RAF byl přijat v hodnosti Sergeant a 5. 9. 1940 se stal  jedním ze zakládajících příslušníků 312. čs. stíhací peruti.  V jejích řadách bojoval na Hurricanech v bitvě  o Británii. Záhy se však dobrovolně přihlásil k nočním  stíhačům a 24. 3. 1941 nastoupil službu u 96. noční stíhací  peruti. Dne 20. 9. 1941 pak přešel na  Beaufightery 68. noční stíhací peruti, u níž  setrval do 26. 5. 1942. Ke své původní 312. Peruti, nyní vyzbrojené Spitfiry, se již v hodnosti Pilot  Officer vrátil 1. 8. 1942. Létal na ofenzivní  akce nad Evropou a v roce 1943 byl povýšen do hodnosti Flying Officer. Na  podzim 1943 se přihlásil jako dobrovolník do Sovětského  svazu. Společně s dobrovolníky vyplul 21. 2. 1944 na lodi Reina del Pacifico do SSSR. Po příchodu na letiště Ivanovo, kde se piloti přeškolovali na sovětské stíhací letouny La-5FN, se 3. 5. 1944 stal příslušníkem právě zřízené 128. čs. samostatné stíhací letecké peruti,  která byla k 1. 6. 1944 na letišti Kubinka reorganizována na 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk. Téhož dne byl jmenován velitelem jeho 2. letky a 15. 9. 1944 přistál na povstaleckém Slovensku a v průběhu tamních bojů si kromě četných úspěchů proti pozemním cílům připsal i své poslední vzdušné vítězství - jeden pravděpodobný sestřel.  Po ústupu ze Slovenska byl pluk reorganizován a npor. Cháberovi  byla 28. 10. 1944 svěřena funkce velitele jeho 1. letky. Koncem války se  s tímto plukem v rámci 1.čs. smíšené letecké divize účastnil  závěrečných bojů o Ostravu a Opavu.

 

  • 015a
  • 67a
  • Chábera_František
  • al1-266aa
  • al1-270a


Po návratu do vlasti se vrátil ke své předválečné funkci  zalétávacího pilota a v září 1945 proto v hodnosti kapitána letectva  nastoupil u Vědeckého leteckého ústavu v Letňanech, kde  postupně dosáhl hodnosti majora letectva. V prosinci 1948 byl však  zatčen, obviněn z pokusu o útěk do zahraničí a následně Státním soudem v Praze 1. 3. 1949 odsouzen na 5 let těžkého žaláře. Byl vězněn na Borech,  v Příbrami a v Jáchymově. Po propuštění v prosinci 1953 pak nejprve v lednu 1954 nastoupil jako pomocný dělník v n.p. Spolana, v září 1954 pak jako elektromontér u Elektrotechnických závodů n.p. v Bystřanech u Teplic, kde pracoval až do důchodu. Rehabilitován byl až 30. 12. 1968 a v rámci toho byl k 1. 10. 1970 povýšen na podplukovníka v zál. V roce 1990 byl povýšen na plukovníka v.v. a 8. 5. 1995 na generálmajora v.v.